Bohumil Houser

Soumrak Bohů

Soumrak jednoho dne
Tříkrálového
všedního, upachtěného
jako moderní života sám...
Dohasíná žhavá ocel
v našich očích
jedna z posledních taveb
a zbývá jen popel
v jantarové špičce,
hrnek umazaný od černé kávy,
kaňka mezi řádky
napsaná těžkou
prací deformovanou rukou,
touha po klidu cválající nocí,
spánky bez probuzení.

Zhlíží na kořist
jestřábí oko,
nespočetné oči z Harmonie Sfér,
na zemní hraboše
v atomických krytech
pod mlhou strachu zahrabané
čekajících na zázrak vzkříšení,
bez lásky, odříkání a utrpení,
bez pokory a víry v cokoliv,
jen tak pro recesi,
aby snad v novém životě
toužili opět výš
a snad jen proto
museli se zahrabávat níž
do hloubek mazlavé hlíny
mezi červy se cpou,
ze strachu ze svých myšlenek,
nemizících skutků
i Satanových dětí.

Kostry vás všech živých
na rentgenovém snímku
Velkého portrétisty
nahozených v barvách měsíčních iluzí
nepoznal by ani Herodes
a jeho bratrstva méněcenných!
Poznali by dnes jak se přepočítali, -
neb likvidací antithésy
poškodili si vlastní protézy
stanovíce pro genetiku
zásadně špatnou politiku.
Podporovali totiž geny poslušných
příležitostně dokonce zbabělých,
klidně však vraždili děti „Světla“
tak hloupost nesmírně kvetla
a synové „Světla“ a „Pravdy“
zmizeli z evolučního kódu navždy!
Dnes jen zkoumají přes mikroskopy
jak mohli být tak tisíce let hloupí
v přesvědčení, že bez negace
může být život, pokrok, legrace
samozřejmě poznali i něco více
NENÁVRATNOST ZMĚN V GENETICE!

Město v plamenech soumraku
jedné pomyslné civilizace
pletoucí myšlenky z tkaniny
vykopané archeology v Babyloně
na Tvoje čelo ryjí
své poslední varování!
Poslouchám reptání Tvých tlampačů
skřípání zadřeného mechanismu
plození frázostroje nesmyslů!
Ve skřecích Tvého organizovaného hluku
slyším blížící se konec
tvůj jako celku
i sebe jako části...
Praská poslední článek
krouceného rezavého řetězu
za kterým zpívá jen Ether, -
prázdnota vybledlá bez relativity
a moje MENE TEKEL...

Dr. Bohumil Houser